Po sto letech
Nazdar čáu!
Tak KONEČNĚ jsem se dostala k tomu, abych něco napsala. Nebyl čas a nálada. Zmáhala mne příšerná únava a lenost. Nojo, stane se ;)
A co se vůbec dělo? Byla toho tedy hromada. Z jedné vesnice jsme se přestěhovali do jiné a není to už takové dobrodrůžo, ale i tak, je to také prdel světa. Měli jsme takové hezké italské bistro, ale nevyšlo to, bohužel, zato ale máme dalsího psa, Báru a nějaké miloučké dluhy o které se snažíme pečovat, jak to jen jde. Však to znáte.
Já nějakou dobu pracovala ve skvělém bistru v Rakovníku. Určitě tam zajeďte na kávičku a dorta Je to na rakovnickém náměstí a podnik se jmenuje ADOLF ENGEL. Najděte si, fakt že jo! No a teď jsem doma, jelikož se lékaři shodli, že mi zaměstnání ani trochu nesvědčí a tvořím, vařím, peču, cvičím - snažím se, masíruju buřtí nohy, mazlím zvířata, filozofuji s tatínkem... Je toho mnohem více, ale to by bylo na dlouho. Každopádně i vymýšlím, jak vydělat na tom, co umím. Můžete čekat i nějakou tu reklamku na moje výtvory.
A co mám v plánu s blogem? Ani vám pořádně nevím. Pokusím se dávat reporty co s nohama, abych neupustila od lehké osvěty ohledně lymfedému. Budu pátrat po různých informacích, fotit jídlo a možná hodím i nějaký ten recept. Také si tu hodlám honit ego, pochopitelně, abych byla správná blogerka, žejo!
Tak a to je teď asi vše, ve zkratce, abych už mohla makat na dalším článku.
Hezký zbytek neděle a děkuji za trpělivost. Snad nebudu líná, jako doposud ;)
Tak KONEČNĚ jsem se dostala k tomu, abych něco napsala. Nebyl čas a nálada. Zmáhala mne příšerná únava a lenost. Nojo, stane se ;)
A co se vůbec dělo? Byla toho tedy hromada. Z jedné vesnice jsme se přestěhovali do jiné a není to už takové dobrodrůžo, ale i tak, je to také prdel světa. Měli jsme takové hezké italské bistro, ale nevyšlo to, bohužel, zato ale máme dalsího psa, Báru a nějaké miloučké dluhy o které se snažíme pečovat, jak to jen jde. Však to znáte.
Já nějakou dobu pracovala ve skvělém bistru v Rakovníku. Určitě tam zajeďte na kávičku a dorta Je to na rakovnickém náměstí a podnik se jmenuje ADOLF ENGEL. Najděte si, fakt že jo! No a teď jsem doma, jelikož se lékaři shodli, že mi zaměstnání ani trochu nesvědčí a tvořím, vařím, peču, cvičím - snažím se, masíruju buřtí nohy, mazlím zvířata, filozofuji s tatínkem... Je toho mnohem více, ale to by bylo na dlouho. Každopádně i vymýšlím, jak vydělat na tom, co umím. Můžete čekat i nějakou tu reklamku na moje výtvory.
A co mám v plánu s blogem? Ani vám pořádně nevím. Pokusím se dávat reporty co s nohama, abych neupustila od lehké osvěty ohledně lymfedému. Budu pátrat po různých informacích, fotit jídlo a možná hodím i nějaký ten recept. Také si tu hodlám honit ego, pochopitelně, abych byla správná blogerka, žejo!
Tak a to je teď asi vše, ve zkratce, abych už mohla makat na dalším článku.
Hezký zbytek neděle a děkuji za trpělivost. Snad nebudu líná, jako doposud ;)
Komentáře
Okomentovat